Náš osud určila
Snad hloupost sama
Hloupost snů
A proseb o spásu
Když zjevil se Jan
A noc se roztrhla v půli
Nebe padají
A vlci
Jak přeludy zlé vášně
Prchají skrz horizonty
Posledních hvězd
Poutníci mizejí z cest
A moře hoří
Zavytí půlměsíce
Rozvlálo černé duše
A vlčice už ježí chlupy
Vstříc věčné samotě
A Slunce spí v novu
Když padala nebe
A vítr smetl poslední vlčí vzdech
K třesku vzhůru se vznesla
Poslední bílá holubice
Nesouce místo snítky
Víko od popelnice
1 skeptických reakcí:
Připomíná mi to nesmyslnost dnešního světa. A tak trochu jeho zkaženost. Ale vidím v tom i naději. Sice holubice nese víko od popelnice, ale už jen to, že něco nese musí něco znamenat :)
Přidat komentář