"Ach Praho, stověžatá Praho!" :-)

Nějak mi to tu všechno letí pod rukama. Fotky, učebnice, přátelé, život, všechno…
Proč už vlastně nenapíšu, jak se mám? Proč nezdravím staré známé? Proč nezdravím ani ty nové?
A proč se na mě přátele stále tak shovívavě usmívají…?
Ach jé. Vždycky, když chytám EMO nálady, začnu psát – a to je to pak se mnou špatné. Nechcete to raději přeskočit? ;)

Tenhle týden byl, jak bych tak řekla, divný a ještě divnější.
Začalo to pondělní výtvarkou. Malovali jsme lavičky a - teď se držte! ani jsem si nepomalovala tričko.
Odpoledne jsem lehla a spala.
V úterý jsem psala písemku ze zeměpisu. Byla překvapivě lehká.
Odpoledne jsem si lehla a spala.
Ve středu se to všechno posralo, laborkou počínaje a testem z němčiny konče. Fuj je to.
A odpoledne jsem si lehla a četla si.
Čtvrtek byl celý nějaký divný, ve středu jsem po přečtení jistého článku kopla do stěny tak prudce, že mi v milé nožičce zapraštělo a kostička udělala křup. Celý den jsem se po škole spíš belhala. Dostala jsem jedničku ze zeměpisu. Světe, toč se dál.
Odpoledne jsem frustrovaně hleděla do monitoru.
Dnes jsem psala písemku z chemie. Fuj. Dnes jsem psala písemku za matematiky. FUJ!!!
Teď tu sedím a frustrovaně hledím do monitoru. Asi půjdu brzy spát.
A zítra jdu do práce.
No fuj.

A večer, spíš v noci možná, zase vzlétnu…